O výsadku obecně...

Tady najdete povšechné souhrnné informace o naší akci. Pokud chcete vědět víc o nejbližším výsadku, podívejte se do sekce "aktuální výsadek", tam jsou vždy přibližně od ledna zveřejněny údaje o tom, co nás v daném roce čeká.

Pro koho je výsadek určen?

Naše akce je obecně určena pro skupinky dětí a mládeže v doprovodu dospělé osoby, která za ně během výsadku odpovídá. Počet osob ve skupince není nijak stanoven, dodržujeme jen pravidlo osmi, tzn. že na 8 dětí (myšleno osob mladších 18 let) může jet jeden dospělý zdarma. Tou skupinkou může být i rodič se svými dětmi. Dospělí samozřejmě zodpovídají sami za sebe.
Protože organizátorem výsadku je skautské středisko, je samozřejmé, že jeho účastníky jsou vetšinou skauti – a to opravdu z celého Ústeckého kraje (např. Lovosice, Litvínov, Ústí nad Labem).
To ale neznamená, že bychom se uzavírali před „civilisty“ (neskauty). Jediný problém je, že výsadek bývá obvykle tak zaplněn, že pro nikoho dalšího už nezbývá místo, i když autobusy jezdí naplněné na mez únosnosti. Takže pokud se „civilní“ skupina přihlásí včas, může jet. Na členy neskautských skupin máme ale během výsadku určité požadavky:
    Během pobytu se „skautskými“ dětmi – tj. při přepravě, v místě noclehu a při setkání na trase:
  • udržet mluvu a chování na přijatelné úrovni (ne že by skauti neuměli být sprostí, ale snažíme se...)
  • nekouřit (sami kouříme v ústraní dál od dětí)
  • nepít alkohol (i když dospělí si obvykle v cíli mohou dát pivo)

A upozorňujeme, abyste opravdu neočekávali pohodlí při přepravě – sedí se po třech na sedadle a leckdy i část lidí stojí nebo sedí na zemi...

Jak se přihlásit

Velmi jednoduše. V sekci přihláška si stáhněte její tiskopis, vyplňte jí (rukou nebo třeba ve Wordu) a zašlete na adresu, uvedenou v sekci kontakty.
Zájemci – neskauti použijí stejnou přihlášku, nebudou pochopitelně vyplňovat údaje o středisku. Předtím ale musí kontaktovat organizátory pochodu, jestli je jejich účast vůbec možná. V kladném případě obdrží i variabilní symbol pro platbu (ten na přihlášce je jen pro skauty).
V obou případech je ale nutné zaplatit současně s podáním přihlášky zálohu ve stanovené výši (viz dále), teprve pak je přihláška závazná.
Obecně platí – kdo nezaplatil zálohu, ten nejede!

Jak zaplatit?

Cena výsadku je každý rok jiná (záleží na projeté vzdálenosti a výši pronájmu ubytování), platnou výši zálohy i doplatku najdete vždy v sekci aktuální výsadek.
Úhrada se skládá ze dvou částí – zaplacení zálohy (teprve tím je vaše přihláška potvrzena) a platba doplatku. Záloha se platí zároveň s podáním přihlášky vždy najednou za celou skupinu na účet č. 2400959180/2010, jako identifikaci platby uvedete do variabilního symbolu 31SSSSS, kde SSSSS znamená číslo střediska. „Civilistům“ bude variabilní symbol zaslán mailem.
Doplatek se platí v hotovosti před odjezdem u autobusu – opět za celou skupinu najednou. Na požádání Vám vystavíme příjmový doklad pro Vaše účetnictví.

Jak výsadek probíhá...

Autobus znenadání zastavuje - pokud možno uprostřed lesa, daleko od nejbližšího obydlí. Zasyčí otevírané dveře a vysazovací důstojník křikne jméno úderné skupiny (neboť každá parta výsadkářů je zároveň "údernou skupinou" s vlastním jménem). Je nutné urychleně opustit vozidlo, převzít mapu, buzolu a pokyny, kam se vlastně má dojít, závěrečné společné foto (pro případ, že byste se ztratili (:-)), autobus zmizí a jste sami kdesi v pustině...
Co teď? Bezpochyby je dobré otevřít obálku a pečlivě prostudovat pokyny. Pak je nutné se najít - tzn. zjistit, kde jste byli ve skutečnosti vyhozeni. Obvykle je nutné dojít do nejbližší vesnice (do té vpředu, jejíž světla jsou vidět za lesem, nebo do té vzadu, o které víte, že jste jí před chvíli projeli, ale neznáte její jméno?). Kdo má štěstí, objeví silniční nebo turistický rozcestník; dobrým vodítkem jsou také dráty vysokého napětí, větší vodní toky a silnice. Na lesní nebo polní cesty se nedá vůbec spoléhat (jejich průběh v mapě neodpovídá terénu). Máte-li GPS navigaci, tento problém vám odpadá.
Teď víte kde jste, možná víte i kam máte dojít, ale cestou musíte ještě obvykle splnit několik úkolů - buď zjistit určité podrobnosti v některé vesnici, nebo najít "mrtvou schránku" s popisem další cesty ap. Aby to nebylo úplně jednoduché, budete mít na trase hodně nepřátel. Tím bude jakákoliv jiná úderná skupina (jdoucí třeba kousek před vámi), kterou se musíte snažit objevit dříve než ona vás a zvoláním "stůj - heslo" ji zastavit a získat od ní lístek s jejím názvem - tak získáte body navíc. Což předpokládá chodit potichu a sledovat šustot okolo - jinak zastaví a oberou vás oni (a přijdete o bod).
Další nástrahou je už zmíněná "Zelená smrt" (a nemusí být jen jedna), která v autě křižuje vysazovací prostor a snaží se vás objevit. Z toho vyplývá, že se musíte skrývat před jakýmkoliv autem... Zelená smrt však nemusí jen jezdit, může si na vás v příhodném terénu počíhat a přepadnout ze zálohy. Pokud k tomu dojde, předložíte jí svůj průvodní list, do kterého vám otiskne razítko - to je ovšem další ztracený bod... K tomu nutno počítat s tím, že můžete být takto chyceni i několikrát!
Pak už vlastně jen šlapete tmou, občas skočíte do příkopu ukrýt se před jedoucím autem. Čas ubíhá, únava vzrůstá a vaše tempo se zpomaluje. Čím dál tím víc chcete být v cíli. Pak se možná už začne na východě projasňovat obloha, začínají zpívat ptáci a najednou je před vámi vytoužená vesnička, ve které máte spát. Služba v cíli si zapíše váš příchod, spočítá ztracené a získané body i razítka od Zelené smrti. Můžete si dát horký čaj, ale většinou máte sílu nejvýš najít svůj spacák a karimatku, objevit volné místo na podlaze a jít si lehnout.
Ono vlastně na čase příchodu příliš nezáleží. Výsadek nemá poražených ani se nestanovuje pořadí skupin. Důležité je dojít. Vítězem je každý, kdo došel a na vlastní kůži zkusil tuhle dobrodružnou a romantickou hru. A ztracené či získané body? Podle těch můžete posoudit, zda jste lepší (nebo horší) výsadkáři a průzkumníci, než ti ostatní...
Spánek se zdá velmi krátký (ono také ve výsadkové noci dochází ke změně na letní čas), a už je tu píšťala oznamující, že musíte vstát. Snad vám to ulehčí připravená snídaně. Nebylo tomu tak vždycky – teprve od roku 2007 podáváme tradičně párek s hořčicí a chlebem.
Pak už jen sbalit věci, společně uklidit ubytovací prostory a vzhůru do autobusů, které již netrpělivě vrčí před budovou. A hurá domů! V autobusu to na zpáteční cestě vypadá, že všichni umřeli – žádný pohyb, žádný hlas...